Beránek recept: Jak připravit dokonalou velikonoční klasiku

Tradiční velikonoční beránek z bábovkové formy

# Tradiční velikonoční beránek z bábovkové formy

Pamatujete si tu vůni z dětství, když babička vytahovala z trouby upečeného beránka? Velikonoční beránek patří k jaru prostě neodmyslitelně – stejně jako první pampeliška na zahradě nebo malované kraslice na stole. Je to víc než jen koláč. Symbolizuje nový začátek, čistotu, celou tu atmosféru jarních svátků.

A víte co? Upéct ho zvládnete i vy. Není to žádná věda, jen potřebujete trochu trpělivosti a pár osvědčených triků.

Základ tvoří klasické piškotové těsto – lehké, nadýchané, takové, že se doslova rozplývá na jazyku. Začnete tím, že rozklepnete čtyři vejce a oddělíte bílky od žloutků. Žloutky pak šleháte s asi stem padesáti gramy moučkového cukru, dokud nezíská směs hustou, krémovou konzistenci. Nespěchejte, klidně to trvá i několik minut – právě v tomhle kroku se rozhoduje o textuře vašeho beránka. Přidejte nastrouhanou citronovou kůru, která dodá těstu svěžest a tu pravou velikonoční vůni.

Teď přichází důležitý moment: bílky šleháte zvlášť do opravdu tuhého sněhu. A pozor – miska i šlehačky musí být dokonale čisté, bez sebemenší stopy tuku. Už jen kapka může celou věc zkazit. Vyšlehané bílky pak opatrně, skoro něžně vmícháváte do žloutkové směsi, střídavě s prosátou moukou (asi sto osmdesát gramů). Někdo přidává i trochu škrobu – těsto je pak ještě jemnější.

A forma? To je kapitola sama pro sebe. Správná příprava formy je půlka úspěchu. Pečlivě ji vymažte máslem a vysypte moukou nebo strouhankou. Ano, dneska existují silikonové formy, které jsou praktičtější, ale ta stará kovová od babičky? Ta má prostě šmrnc a ty detaily beránka jsou s ní nádherné.

Těsto nalijte asi do tří čtvrtin výšky – pamatujte, že ještě nakyne. Trouba má mít předehřáté na sto sedmdesát až sto osmdesát stupňů. Pečete třicet pět až čtyřicet minut a hlavně neotevírejte troubu! Vím, že je to těžké, chce se vám kontrolovat, ale kdyby spadl, bylo by po radosti. Hotovost poznáte špejlí – musí vyjít čistá.

Po upečení nechte beránka chvíli odpočinout ve formě, pak ho opatrně vyklopte na mřížku. Klasika je poprášení moučkovým cukrem – vypadá pak jako opravdový beránek s bílou srstí. Můžete přidat kokos nebo marcipánové ozdoby. Červená stužka kolem krku a malá vlaječka v hubičce? Tím dostane beránek tu pravou slavnostní podobu, kterou všichni známe z velikonočních stolů.

Potřebné suroviny a ingredience na těsto

Velikonoční beránek je prostě klasika, kterou si spousta z nás pamatuje už z dětství. A víte co? Celé tajemství spočívá v tom, že si dáte záležet na surovinách. Není to žádná věda, ale pár věcí stojí za to vědět.

Začněme moukou. Hladká mouka je základ – nejlépe ta opravdu kvalitní, třeba typ 00, která se používá i na italské těsto. Potřebujete tak tři sta gramů. A tady malá rada z praxe: určitě si ji prosejte. Vím, že to někdy připadá jako zbytečná práce navíc, ale věřte mi, že rozdíl poznáte. Mouka se provzdušní a žádné hrudky vám pak nekazí těsto.

Teď k vejcím – tady je to důležité. Čtyři až pět vajec, ale pozor, musí být v pokojové teplotě! Zkuste si to představit: studená vejce z lednice se s těstem prostě nespřátelí tak, jak by měla. Výsledek? Těsto nebude tak krásně nadýchané, jak má být. Žloutky dají beránkovi tu nádhernou zlatavou barvu, bílky zase tu lehkost, kterou všichni milujeme.

Cukr krupice – asi dvě stě gramů, ale klidně si to přizpůsobte podle toho, jak to máte rádi sladké. Cukr tady nedělá jen sladkou chuť, pomáhá taky vytvořit tu křupavou kůrku na povrchu. Znáte to, když beránek má tu lehce zlatavou křupavou vrstvu? To je ono. Někteří pekaři dávají část cukru moučkového – rozpouští se líp a těsto je pak ještě jemnější. A nezapomeňte na vanilkový cukr, ta vůně při pečení je prostě neodolatelná.

Máslo je další věc, kde se to nesmí podcenit. Sto až sto dvacet gramů, ale má být změklé, ne rozpuštěné. To je rozdíl. Rozpuštěné máslo by vám celou konzistenci pokazilo. Nechte ho prostě chvíli venku, aby změklo samo. A pokud si dáte záležet a koupíte opravdu dobré máslo s vyšším obsahem tuku, beránek vám vydrží vláčný mnohem déle.

Prášek do pečiva – většinou stačí jeden a půl sáčku. Díky němu těsto pěkně nakyne a dostane tu nadýchanost. Občas přidávám i špetku jedlé sody, funguje to skvěle.

Co se týče mléka nebo smetany, potřebujete padesát až osmdesát mililitrů. Zase platí – ne studené! Pokojová teplota je ideál. Se smetanou je beránek ještě šťavnatější, to je fakt. A na závěr citronová kůra z jednoho citronu. Ta dodá tu svěžest, která krásně vybalancuje sladkost. Jen pozor – strouhejte jen tu žlutou část, ta bílá je hořká a tu opravdu nechcete.

Příprava formy a správné vymazání tukem

Příprava formy je prostě základ, když chcete upéct krásného velikonočního beránka. Věřte mi, že právě tady se rozhoduje, jestli vám beránek hezky vyklopí, nebo zůstane přilepený k formě a bude z toho slzičky. Ta správná vrstva tuku zajistí nejen to, že těsto nevázne, ale taky pomůže vytvořit tu nádhernou zlatavou kůrčičku, na kterou se všichni těší.

Ty formy na beránky mají přece spoustu drobných detailů – očička, čumáček, nožičky, celá ta struktura srsti. Proto musíte být při mazání opravdu pečliví.

Nejdřív formu pořádně umyjte v teplé vodě s trochou saponátu a dobře osušte. Jakýkoli zbytek vody nebo třeba drobečky z minula způsobí, že se těsto přilepí a z beránka bude spíš katastrofa než ozdoba stolu. Nechte formu klidně vyschnout na vzduchu, nebo ji jemně vytřete měkkým hadříkem. Hlavně žádné žmolky! Teprve když je forma úplně suchá, můžete začít mazat.

Co použít? Většinou se osvědčí změklé máslo nebo dobré vepřové sádlo. Znám babičky, které dávají na směs másla s kapkou oleje – prý to klouzání ještě vylepší. Tuk má být měkký, ale ne tekutý, aby pěkně ulpěl na stěnách formy a nестékal dolů. Chcete takovou konzistenci, že se snadno roztírá, ale drží tvar.

K mazání si vezměte kulatý štětec nebo silikonový štetěček, který se protáhne do všech těch záhybů. Začněte od nejsložitějších míst – od obličeje, kde jsou očka, nosík, pusinku. Tady se těsto nejradši lepí, takže na to dejte pozor. Nanášejte tuk v tenké, ale souvislé vrstvě a hlídejte si, aby opravdu každý kousíček formy byl pokrytý. Nezapomeňte na rohy a hrany – tam se těsto taky rádo chytá.

Po vymazání přijde na řadu mouka. Vezměte hladkou a rovnoměrně posypte celou vymazanou plochu. Pak formu otočte a lehce poklepejte, ať spadne všechno, co je nazbyt. Má tam zůstat jen tenká vrstvička, která společně s tukem vytvoří tu dokonalou nepřilnavou bariéru. Některé ženy místo mouky používají strouhanku nebo mouku smíchanou s cukrem – beránek pak vypadá ještě líp.

A ještě jedna věc: načasování je důležité. Vymazanou formu použijte nejlépe do půl hodiny. Když by stála moc dlouho, tuk ztvrdne nebo stečne a ztratí účinek.

Smíchání vajec s cukrem do pěny

Vzpomínáte si na vůni velikonočního beránka, která se line celým domem? Základ toho jemného, nadýchaného těsta spočívá právě v tom, jak správně připravíte pěnu z vajec a cukru. Není to žádná věda, ale chce to trochu citu a správný postup.

První rada, kterou vám dá každá babička – vytáhněte vejce z lednice včas. Studená vejce se prostě šlehají špatně. Nechte je klidně hodinu nebo dvě na lince, aby měla pokojovou teplotu, tedy kolem dvaceti stupňů. Tehdy do nich vzduch proniká nejlépe a pěna roste jako z vody.

Teď k samotnému šlehání. Některé recepty vám řeknou, že máte oddělit žloutky od bílků, jiné že to není nutné. Záleží, jakou cestu si vyberete. Spousta zkušených cukrářek ale šlehá nejdřív žloutky s cukrem a pak do nich opatrně vmíchá našlehané bílky. Výsledek je pak opravdu famózní.

Cukr nikdy nesypejte do mísy naráz. Představte si, že by vám spadl na dno a tam se jen válet. Tak to nefunguje. Přidávejte ho po lžících během šlehání – rozpouští se rovnoměrně a pěna krásně narůstá. Ruční šlehač zvládnete použít, ale buďme upřímní – elektrický mixér vám ušetří spoustu času a námahy.

Sledujte, jak se ta hmota proměňuje. Ze začátku máte v misce tekutou kaši, ale po chvíli se začne něco dít. Směs přibývá na objemu, ze žluté se stává krémová, skoro bílá. Když vytáhnete šlehače, měla by se táhnout v pomalých stuhách. To poznáte, že je to ono.

S mixérem vám to zabere tak pět až deset minut. Ručně? Klidně dvakrát tolik. Ale pozor – nepřehánějte to se šleháním. Když to přeženete, pěna se vám rozpadne na zrnka a s beránkem to pak nepůjde.

Ta pěna rozhoduje o všem. O tom, jak bude beránek vysoký, jak nadýchaný, jak křehký. Je to prostě základ všeho. Teprve pak do ní opatrně vmícháte mouku, škrob a prášek do pečiva. A právě tahle vzdušná hmota zajistí, že váš beránek bude mít tu pravou lehkou, jemnou strukturu, jakou má mít.

Když přidáváte mouku a ostatní suché suroviny, chovejte se k pěně ohleduplně. Nejdřív všechno přesejte, aby tam nebyly hrudky. A pak vmíchávejte jemnými pohyby zespodu nahoru, jako byste těsto překládali. Žádné divoké míchání! Tím byste rozbili všechny ty malé vzduchové bubliny, na kterých jste předtím tak pečlivě pracovali.

Přidání mouky a dalších suchých ingrediencí

Když přidáváte mouku a další suché přísady, dostáváte se k okamžiku, který opravdu rozhodne o tom, jaký váš beránek nakonec bude. Zkrátka tady se ukáže, jestli bude krásně vláčný a nadýchaný, nebo bohužel suchý a těžký jako kámen. Tohle je chvíle, kdy musíte být opravdu pozorní.

Mouku vždycky prosívejte – není to jen nějaký zbytečný rituál z babiččiny kuchyně. Když mouku prosejete, zbavíte se hrudek a hlavně provzdušníte celou hmotu. Představte si, jak se do ní při prosévání dostává kyslík a ona se stává lehčí, jemnější. Nejlépe ji prosívejte dvakrát, docela vysoko nad mísou – čím víc vzduchu, tím lepší výsledek.

Společně s moukou přichází na řadu prášek do pečiva, bez kterého by se beránek prostě nepovedl. Tady platí, že množství musí být přesné. Dáte ho moc? Beránek bude mít divnou pachuť a bude až moc děravý. Dáte málo? Nevykyne a bude jako cihla.

Možná vaše babička přidávala ještě vanilkový cukr nebo nastrouhanou citronovou kůru – a měla pravdu. Právě tyto maličkosti dělají z beránka tu pravou velikonoční pochoutku s vůní, která se vám vrývá do paměti. Jen pozor na citronovou kůru – stírejte jen tu žlutou část, bílá by byla hořká.

A teď pozor: jak mouku zapracujete, to je alfa a omega. Nesypejte ji do těsta celou najednou! Rozdělte ji na tři nebo čtyři části a každou pomalu a jemně vmíchejte. Nejlépe dřevěnou vařečkou nebo silikonovou stěrkou, pohybem zespodu nahoru, jako byste těsto jemně skládali.

Víte, co je nejčastější chyba? Přemíchání těsta. Jakmile zmizí poslední zbytky mouky a těsto vypadá hladce, přestaňte. Fakt. Čím víc mícháte, tím víc probouzíte gluten, a výsledek? Tuhý, nepoddajný beránek. Těsto má pomalu stékat z lžíce, má být hladké, ale ne hustě jako malta.

Když se vám podaří všechno správně, máte před sebou krémovou až světle žlutou hmotu s hedvábnou texturou. Zdá se vám moc řídká? Přidejte opatrně trochu mouky. Naopak příliš hustá? Lžička mléka to spraví. Tady se rozhoduje, jestli bude váš beránek ozdobou stolu, nebo zklamáním.

Zapracování másla a aromat do těsta

Zapracování másla do těsta pro beránka – to je tahle chvíle, kdy se rozhodne, jestli vám beránek dopadne skvěle, nebo skončí jako těžký, mastný koláč. Máslo musí mít pokojovou teplotu, aby bylo krásně měkké, ale rozhodně ne tekuté. Když je moc teplé, těsto se vám rozpadne na mastnou kaši.

Začnete tím, že do připraveného těsta z vajec, cukru a mouky přidáváte máslo po kouskách. Nikdy nevysypte všechno máslo najednou – to je přímá cesta k fiasku. Těsto by se rozdělilo a s výsledkem byste nebyli spokojení.

Nejlépe použijete elektrický šlehač nebo kuchyňský robot na střední rychlost. Máslo přidávejte postupně, lžíci po lžíci, a vždycky počkejte, až se předchozí porce pořádně spojí s těstem. Jo, zabere to tak deset až patnáct minut, ale vyplatí se to. Těsto má být nakonec hladké, lesklé a pružné – to poznáte, že jste to udělali správně.

A teď k aromatu – to je právě ono kouzlo, díky kterému váš domácí beránek nebude chutnat jako nějaké nudné pečivo z obchodu. Klasika? Citronová kůra, vanilka, někdy trocha rumu. Jen pozor – z citrónu strouháte jen tu žlutou vrstvu, ta bílá je hořká a zkazila by vám chuť.

Aroma přidáváte až když máte máslo pořádně zapracované, aby bylo těsto stabilní. A tady je potřeba cit – přidáte málo, beránek bude fádní. Přidáte moc, budete mít v ústech jen citron a nic víc. Ideál? Kůra z jednoho normálního citrónu na těsto do půllitrové formy. K tomu vanilkový cukr pro jemnou sladkost.

Můžete zkusit i špetku kardamomu nebo skořice – některé babičky na to přísahají. Ale fakt jen špetku, jinak vám to přebije tu delikátní chuť citronu a vanilky. Hlavně aby se všechno pěkně rozptýlilo v celém těstě, takže po přidání aromat ještě chvilku pomalu míchejte.

Tahle práce s máslem a aromaty není jen o mechanickém následování postupu. Máslo tvoří v těstě tu správnou strukturu, díky které zůstane beránek měkký a vláčný i po pár dnech. A ty vůně, které se při pečení uvolňují? To je přece ta pravá velikonoční atmosféra, kterou si všichni pamatujeme z dětství.

Pečení při správné teplotě a čase

Pečení beránka není žádná věda, ale rozhodně si zaslouží vaši pozornost. Znáte to – jednou vám maso vyjde jako od profesionála, podruhé je suché jako podrážka. Celé je to o teplotě a čase, které musí spolu dokonale ladit.

Beraní maso má svou povahu. Je jemné, křehké, a když s ním zacházíte špatně, snadno se pokazí. Najít tu správnou rovnováhu mezi teplotou a dobou přípravy je prostě základ – chcete přece šťavnaté maso uvnitř a krásně zlatavou, křupavou kůrčičku nahoře.

Trouba by měla být už předehřátá, ideálně na 180 až 200 stupňů. Při této teplotě maso pěkně postupně propeče a přitom si zachová svou přirozenou šťavnatost. Představte si, že dáte troubu moc nahoru – povrch vám shoří dřív, než se vnitřek stihne propéct. A zase naopak, když je teplota příliš nízká, maso vyschne a ta krásná křehkost je v háji.

Kolik to vlastně má péct? No, záleží na tom, co máte v troubě. Menší kousky jako kotlety nebo plec zvládnete za třicet až padesát minut. Ale když peče celá kýta nebo nožička, počítejte s dvěma až třemi hodinami. Existuje takové jednoduché pravidlo – na každý kilogram masa dejte padesát až šedesát minut při střední teplotě. Funguje to docela spolehlivě.

A nezapomeňte maso pravidelně polévat! Každých dvacet třicet minut ho potřete tou šťávou, co se sbírá na dně pekáče, nebo marinádou. Povrch tak zůstane vlhký a nevysychá. Navíc máte příležitost zkontrolovat, jak to tam vypadá, a případně trochu popohánět nebo zpomalit.

Nejspolehlivější způsob, jak poznat, že je beránek hotový? Změřte vnitřní teplotu. Pro středně propečené maso hledáte hodnotu kolem šedesáti až šedesáti pěti stupňů. Máte rádi víc propečené? Pak počkejte, až teploměr ukáže sedmdesát.

Když beránka vytáhnete z trouby, nespěchejte na něj s nožem. Nechte ho odpočinout aspoň deset až patnáct minut. Během té doby se šťávy rovnoměrně rozloží po celém mase a každé sousto bude šťavnaté a plné chuti. Když ho nakrájíte hned, všechny ty šťávy vám jednoduše vytečou na talíř a maso bude jako guma.

Někteří kuchaři přísahají na trik s vyšší teplotou na začátku. Dají troubu na 220 stupňů na prvních patnáct minut, aby se vytvořila ta křupavá kůrčička, a pak sníží na 180 stupňů. U větších kusů to funguje skvěle – šťávy se uzavřou uvnitř a maso zůstane krásně šťavnaté.

Vyjmutí z formy a kompletní vychladnutí

Vyjmutí beránka z formy? To je opravdu chvíle, kdy se vám můžou trochu potit dlaně. Tady se rozhoduje, jestli bude váš beránek ozdobou stolu, nebo spíš... no, řekněme originální interpretací. Celé to chce klid, něžné ruce a hlavně trpělivost. Víte, beránek musí být v tom správném stavu – ne moc horký, ne úplně studený. Když ho budete spěchat, může se vám prostě rozpadnout v rukách nebo se zdeformovat.

Jakmile vyndáte formu z trouby, nechte ji zavřenou. Aspoň deset, spíš patnáct minut – ano, vím, že to připadá jako věčnost, když vám celá kuchyň voní vanilkou a chcete vidět výsledek. Ale právě teď se děje něco důležitého: beránek se lehce stahuje od stěn formy, těsto dál zpevňuje a vlhkost se rovnoměrně rozloží. Představte si to jako odpočinek po náročném výkonu. Když formu otevřete moc brzy, horká pára unikne raz dva a váš beránek může smutně poklesat.

Teď přichází ta delikátní část. Otevírání formy chce svůj postup – nejdřív pečlivě uvolněte svorky nebo háčky, které drží obě poloviny pohromadě. Pak pomalu, opravdu pomalu, oddělujte horní část od spodní. Žádné trhání! Beránek obvykle zůstane přilnutý ke spodní části, kde má těžiště. Pokud jste formu pořádně vymazali a vysypali, měl by se uvolnit skoro sám od sebe.

Vychladnutí pak pokračuje na mřížce nebo třeba na čistém kuchyňském ubrousku. Kolem beránka potřebujete prostor – vzduch musí proudit ze všech stran a odnášet teplo i vlhkost. Počítejte s dvěma až třemi hodinami, záleží na velikosti beránka a teplotě v místnosti. Možná vám to připadá dlouhé, ale uvnitř stále probíhá proces, který dotváří tu křehkou střídku.

Dejte beránka na stabilní místo, kde není průvan ani přímé slunce. Rychlé ochlazení je nepřítel číslo jedna – můžou se objevit praskliny, a to přeci nechcete. Pomalu a rovnoměrně, tak to má být. Výsledkem bude hladký, lesklý povrch a ta nádherná zlatavá kůrka, kterou všichni milujeme.

A teď pozor – ještě se nedotýkejte cukrové polevy ani čokolády! Teprve když je beránek úplně studený, stejně studený jako okolní vzduch, můžete začít zdobit. Jinak se vám všechno rozteče a místo ozdoby budete mít... no, spíš takovou abstraktní malbu.

Důkladné vychladnutí je zárukou, že váš beránek vydrží dlouho krásný a chutný – a přesně o to přeci jde u téhle velikonoční klasiky.

Zdobení cukrovou polevou a kokosem

Zdobení cukrovou polevou a kokosem – to je vlastně ta nejkrásnější chvíle, kdy se z vašeho upečeného beránka stává opravdová velikonoční ozdoba. Víte, není to jen o vzhledu, i když přiznejme si, že bělostný beránek s jemným kokosovým chloupkem vypadá na slavnostním stole prostě skvěle. Jde hlavně o tu příjemnou sladkou vrstvu, která doladí chuť celého pečiva.

Jak na tu polévu? Potřebujete kvalitní moučkový cukr – a tady není od věci si dát práci s prosíváním. Možná vám to přijde jako zbytečná otrava, ale věřte, že hrudky v polevě dokážou pokazit celý efekt. K prosátému cukru pak pomalu přiléváte vodu nebo citronovou šťávu a pořád míchejte. Konzistence je tady alfa a omega – moc řídká poleva vám steče dolů jako voda, moc hustá se bude těžko roztírat a ještě vám při schnutí popraská.

Znám spoustu babiček, které místo vody dávají do polevy vaječný bílek. A mají pravdu – poleva s bílkem je pevnější a má nádherný perleťový lesk. Stačí bílek lehce rozšlehat vidličkou, přidat cukr a pár kapek citronu. Ten citron není jen pro chuť, pomáhá i tomu, aby poleva rychleji ztuhla. A když plánujete posypat beránka kokosem, tahle varianta je ideální – kokos se na ni drží jako přibitý.

Teď přichází ta choulostivá část – nanášení. Beránek musí být úplně vychladlý, to je svaté. Na teplém pečivu by se vám poleva jen rozpustila v žalostnou kaši. Vezměte si širší štětec nebo malou stěrku a začněte od hlavičky. Jemně, plynule, jako byste malovali obrázek. Nespěchejte, ať se poleva hezky rozloží po celém povrchu.

A kokos? Ten musí přijít hned, dokud je poleva ještě mokrá. Můžete ho buď jemně přitlačovat prsty, nebo – a to je můj oblíbený způsob – opatrně beránka obalíte v misce plné kokosu. První způsob vám dá větší kontrolu nad tím, kam kokos dáte, druhý zase zaručí, že bude beránek pokrytý rovnoměrně ze všech stran.

Bílá poleva s jemnými kokosovými vločkami – to vypadá přesně jako ta kadeřavá srst pravého beránka, nemyslíte? Po celé té práci si dejte pozor, abyste beránka hned neochutnali. Nechte ho aspoň pár hodin odpočinout na klidném místě, ať poleva pořádně zaschne a kokos se dobře přichytí. Pak teprve ho můžete s hrdostí postavit na stůl.

Nejlepší beránek se peče pomalu, s láskou a trpělivostí, dokud maso neodpadává od kosti a vůně neplní celý dům vzpomínkami na babiččinu kuchyni.

Vlastimil Horák

Varianty receptu s tvarohem nebo citrónem

Velikonoční beránek – to je prostě klasika, kterou má rád snad každý. Vůně čerstvě upečeného těsta, jemná chuť posypaná moučkovým cukrem... Ale co kdybyste letos zkusili něco trochu jiného? Nebojte se experimentovat! Tvaroh nebo citrón dokážou z tradičního beránka udělat opravdový zážitek, který vaše rodina jen tak nezapomene.

Přidáte-li do těsta tvaroh, získáte beránka, který je úžasně vláčný a má příjemně nakyslou chuť. Tahle kombinace sladkého a nakyslého prostě funguje – zkuste si vzpomenout na babiččin tvarohový koláč. Jenže pozor, ne každý tvaroh se hodí. Sežeňte kvalitní tvaroh s obsahem tuku kolem dvaceti procent, který není moc vodnatý. A hlavně – nezapomeňte ho pořádně protlačit přes síto nebo rozmixovat. Jinak vám v těstě zůstanou hrudky a o hladkou texturu přijdete. Stačí přidat tak sto až sto padesát gramů a vmíchat to spolu s vejci.

Máte rádi svěží chutě? Pak vyzkoušejte citronovou verzi. S citronem se beránek rozzáří – ta vůně, ta chuť! Je to přesně to, co k jaru patří. Nejlepší je použít bio citróny, protože jejich kůru budete strouhávat přímo do těsta. Klidně dejte kůru z jednoho nebo dvou citrónů, podle toho, jak intenzivní chuť máte rádi. A přidejte ještě pár lžic čerstvé šťávy – těsto díky ní nejen skvěle chutná, ale celá kuchyně voní, že se nedá vydržet.

A víte, co je ještě lepší? Spojit tvaroh s citrónem dohromady. Tahle kombinace je prostě bomba. Tvaroh dodává vláčnost a citron svěžest – doplňují se jako smetana a jahody. Jen si dávejte pozor na poměry, aby jedna chuť tu druhou nepřebila. Zkuste tak sto gramů tvarohu a kůru z jednoho citrónu – to většinou sedí.

Když budete těsto připravovat, jděte na to klidně. Tvaroh zapracujte postupně, ať se hezky rozloží. Citronovou kůru můžete přimíchat rovnou k mouce a dalším suchým přísadám. Jen pozor na tekutiny! Tvaroh i citrónová šťáva těsto zvlhčují, takže ho můžete mít najednou moc řídké. Když se to stane, nebojte se přidat trochu mouky navíc.

Pečení? V podstatě stejné jako u klasického beránka, ale pár drobností se může lišit. Tvarohové těsto bývá vlhčí, takže mu dopřejte možná o pár minut víc v troubě. S citronem to zase může jít rychleji – kyselina dělá s těstem své. Prostě hlídejte barvu a občas zkuste špejlí, jestli je beránek upečený. Každá trouba je jiná, že jo?